Těžba uhlí v Ostravsko-karvinském revíru je pro mnoho lidí stále spojená s představou těžké práce horníků, kteří ho rubou sbíječkami a nakládají lopatami do vozíků, jež následně tlačí k těžní věži. Realita je ale diametrálně odlišná. Způsob těžby černého uhlí se totiž v mnoha ohledech výrazně změnil.
Společnost OKD prošla za dobu, kdy ji vlastní NWR, dynamickou proměnou, která z ní udělala moderní firmu s doly vybavenými špičkovými technologiemi. Ty umožnily zvýšit bezpečnost a produktivitu těžby a lidem ulehčily fyzicky náročnou práci.
„Kdo by chtěl vidět horníka, jak se sbíječkou v ruce doluje ze sloje černé zlato, musel by se vrátit do Ostravy 60. let minulého století. Navíc tímto způsobem se těžily především ostravské sloje s malou mocností a šikmým sklonem, ale i zde se postupně začaly používat pluhy a škrabáky. V případě vyšších karvinských slojí už nastupovala mechanizace v podobě dobývacích kombajnů a výztuží,“ vysvětluje poradce výrobního ředitele OKD Jiří Plac. Už tehdy byly v dolech instalovány dopravní pásy přepravující uhlí do zásobníků. „Pokud uhlí po pásu nešlo až do zásobníků pod skipovou věží, sypalo se do vozíků pod porubem, a ty ho přepravovaly dále k těžní jámě a odsud na povrch k další úpravě,“ říká Plac.
POP 2010: zásadní zlom
Dynamické změny, které proběhly v minulých letech a desetiletích, se ale netýkají pouze samotného dobývání uhlí. Inovace zasáhly široké spektrum činností, které těžbě předcházejí, nebo na ni naopak navazují. Modernizace probíhá nepřetržitě několik desetiletí, ale v případě Ostravsko-karvinského revíru je možné za přelomový označit rok 2008, kdy odstartoval Program optimalizace produktivity (POP 2010).
„Rozdíl mezi starými a novými technologiemi spočívá nejen v produktivitě, kdy průměrná těžba na porub a den byla v roce 2000 1 421 tun, zatímco v roce 2010 dosáhla průměrně v revíru 1 743 tun a v porubech vybavených nejmodernější technologií dokonce 2 800 tun. Diametrální rozdíly jsou zřetelné i v bezpečnosti práce, a hlavně v návaznosti jednotlivých uzlů v systému dobývání. Čeho lze dosáhnout s novými razicími a dobývacími komplexy, to by s jejich předchůdci, jejichž úroveň nelze snižovat, protože byly pro použití v určitých podmínkách vynikající, nebylo možné,“ popisuje Plac.
Modernizace v dopravě
Vysloužilí horníci, kteří měli možnost navštívit v poslední době poruby v revíru OKD, se shodují: „Uhlí je stejné, ale technologie je jako z jiné planety.“ Například v přepravě materiálu došlo ke změnám vedoucím k nárůstu efektivity. Před nedávnem byla zavedena kontejnerizace, kdy je na místo dopraven jen ten materiál, který je aktuálně potřebný. Dochází tak k maximálnímu využití zdrojů.
Horníkům pak modernizace pomohly ke snížení námahy a zvýšení komfortu při jejich cestě na pracoviště. Lidé už ve většině případů nemusí překonávat pěšky dlouhou cestu, ale jsou dopraveni vláčkem a následně v závěsné lokomotivě. To je výhodné především pro horníky z okrajových partií důlního pole, a pro ty, kteří pracují v porubech pod těžním patrem, kde končí výtah. Dříve se tam museli dostávat pěšky nebo ne zcela bezpečnými lanovkami. Kromě vyšší bezpečnosti a pohodlí má tento systém logicky dopad i na efektivnější využití pracovní doby.
Vyšší profily pro nové technologie
Mechanizace práce a zavádění nejmodernějších technologií s sebou přinesly i nároky na zvýšení profilů důlních chodeb. Bývalí zaměstnanci jsou překvapeni většími prostorami chodeb. Tam, kde se dříve krčili a byli omezeni v pohybu, se nyní dá zcela normálně chodit. „Je to nutné kvůli manipulaci s vybavením, protože nové technologie jsou masivnější než jejich předchůdci. Přináší to i další pozitivní efekty, jako jsou lepší systém větrání nebo větší pracovní pohoda pro horníky. Používají se hajcmany s vyšší nosností, a profily tak mohou být vyšší,“ vysvětluje Plac.
Nové technologie a s nimi související vyšší profily chodeb mají bezprostřední vliv na samotnou těžbu. Do rozšířených prostor lze umístit nové technologické zařízení odpovídající potřebnému výkonu. Zatímco dříve se vysoké sloje musely rozdělit na dvě části a uhlí se těžilo na tzv. lávky – kdy se dobyla vrchní část, která se založila, a po určitém čase se horníci do porubu vrátili a vytěžili spodní polovinu –, nové dobývací komplexy dokážou vytěžit najednou i mocné sloje. To má pozitivní vliv na objem produkce. Přináší to i možnost lépe rozložit dobývací práce v časoprostoru, což získává na významu mimo jiné v souvislosti s tím, že lze v maximální míře využít rozlohu dobývacího prostoru.
Komfortnější pracovní prostředí
Dalším překvapením pro vysloužilé zaměstnance je pořádek na pracovištích a osvětlení porubů. Obě změny souvisí s důrazem, který klade NWR na bezpečnost práce a vysokou úroveň pracovního prostředí. Horník v osvětleném porubu má kromě pocitu komfortu větší přehled o dění na pracovišti, než kdyby byl odkázán pouze na osobní svítidlo. Nepořádek na pracovišti byl v minulosti často příčinou zbytečných úrazů.
Také osobní ochranné pomůcky pro zvýšení bezpečnosti práce zaznamenaly z kvalitativního hlediska výrazný skok kupředu a setkávají se mezi horníky s pozitivní odezvou.
Svorníky: efektivnější využití důlních děl
Nové technologie přinesly i změny ve vedení důlních děl před a za porubem. Zatímco dříve se vyrazila chodba, která se po vytěžení porubu zavalila, a nová se musela razit třeba jen o několik metrů vedle, nyní se díky systému svorníkování může důlní dílo využít dvakrát. „Není nutné nasazovat další kapacity při ražbě a zaměstnance lze efektivně využít jinde. Výrazně se snížila fyzická náročnost, zvýšila efektivita práce a zůstává více času na precizní přípravu důlního díla,“ tvrdí Plac.
Práce v černouhelných dolech se v uplynulých desetiletích radikálně změnila. Přesto v něčem zůstává stejná. „Hornictví bylo a zůstane prací, v níž se člověk každodenně setkává s přírodou a jejími zákony, ke kterým je třeba přistupovat s úctou a respektem. Horník musí cítit odpovědnost za bezpečnost nejen svou, ale i kolegů a kamarádů. Tato sounáležitost v hornické partě dělá naši, i když náročnou a někdy krutou práci krásnou,“ uzavírá Plac.
Marek Síbrt,
marek.sibrt@okd.cz