Ačkoliv je ve výčtech světových producentů uhlí často opomíjena, je Indie třetím největším dobyvatelem uhlí na světě a zemí se čtvrtými největšími zásobami uhlí v globálním měřítku. Navíc v Indii narůstá poptávka po uhlí na mezinárodním trhu a mnozí v oboru ji považují po Číně za druhého nejvýznamnějšího hráče vzhledem k tomu, že Indie, s počtem obyvatel přesahujícím miliardu, se snaží následovat Čínu na cestě k industrializaci země.
V roce 2010 vytěžila Indie 572 milionů tun uhlí, což představovalo přibližně sedm procent celkové světové produkce. Kolem 70 procent celkové produkce uhlí v zemi se spotřebuje na výrobu elektrické energie a zbytek se zužitkovává v ocelárenském průmyslu, při výrobě cementu a v dalších oborech těžkého průmyslu. Uhlí se rovněž využívá jako palivo v domácnostech.
Podle statistického průzkumu 2010 BP Statistical Energy Survey indické zásoby uhlí v roce 2009 představovaly 58,6 miliardy tun, tedy sedm procent světových zásob uhlí. Většina vytěženého uhlí pochází z povrchových dolů na severovýchodě země. V provozu je několik velkých povrchových dolů s ročním objemem produkce přesahujícím deset milionů tun. Z hlubinné těžby nyní pochází kolem 19 procent celostátní produkce. Většina takto vytěženého uhlí se získává tradiční metodou komora-pilíř.
Pro většinu indického uhlí je charakteristický vysoký podíl popele, vyznačuje se však i žádoucími vlastnostmi, jako je například nízký podíl síry (průměrně 0,5 procenta), malý obsah železa v popelu, nízká žáruvzdornost popela, malý obsah chlóru a nízká koncentrace stopových prvků.
Těžba uhlí má v Indii dlouhou historii, avšak ještě ve 20. století zůstávala poměrně nerozvinutá. Díky dlouhodobému programu investic a rozsáhlejšímu využívání moderních technologií se domácí produkce uhlí zvýšila z přibližně 70 milionů tun v 70. letech na současných téměř 600 milionů tun.
Nehledě na obrovský nárůst domácí produkce uhlí má Indie přetrvávající potíže s pokrytím svých vlastních potřeb, proto se také stala významným dovozcem energetického i koksovatelného uhlí. V posledních letech tak došlo k odklonu mezinárodních plavebních cest s dodávkami uhlí právě do Indie. Například velké množství jihoafrického uhlí, které se dříve vyváželo především do zemí západní Evropy, směřuje nyní do Indie. Očekává se, že stejným způsobem Indie předstihne Japonsko a stane se největším odběratelem indonéského uhlí. Indonésie v roce 2011 vyveze do Indie 60 milionů tun uhlí, oproti 58 milionům tun vyvezeným do Japonska. Významné objemy koksovatelného uhlí se do Indie dovážejí rovněž z Austrálie a lze předpokládat, že značná část nových dodávek z Mozambiku bude v následujících letech směřovat do indického ocelárenského průmyslu.
Indická poptávka po koksovatelném uhlí dopravovaném námořní cestou plyne z výrazného nedostatku kvalitní domácí suroviny a také ambiciózního rozvoje ocelářského průmyslu podporovaného národní politikou výroby oceli. Indické ministerstvo oceli má v plánu do roku 2016 téměř zdvojnásobit domácí kapacitu výroby surové oceli, a to na 145 milionů tun ročně. Za tímto úsilím o dosažení vyššího objemu výroby oceli stojí růst HDP ve výši 9–10 procent ročně, který se očekává během příštích pěti let.
S ohledem na předpokládaný značný nárůst produkce surové oceli a současný nedostatek vysoce kvalitního koksovatelného uhlí dochází mezi indickými výrobci oceli stále častěji k vertikální integraci. V uplynulých letech bylo uzavřeno velké množství smluv, kterými indické společnosti získaly kontrolu nad zásobami uhlí na celém světě, od Queenslandu v Austrálii po nově se rozvíjející regiony těžby uhlí v Indonésii. Vloni indické společnosti dokonce předstihly obdobné podniky z Číny, Jižní Koreje a Japonska jako nejvýznamnější nákupčí uhelných aktiv v zahraničí. Z celkové částky 16 mld. dolarů hodnoty smluv uzavřených v loňském roce uzavřela Indie smlouvy v hodnotě 2,4 mld. dolarů.
Na počátku 70. let dvacátého století došlo podle zákona o zestátnění uhelných dolů ke znárodnění soukromě vlastněných těžebních společností. V Indii připadá přibližně 88 procent celkové produkce uhlí na různé dceřiné společnosti firmy Coal India Ltd., která je největším dodavatelem uhlí v zemi a de facto i největší společností těžící uhlí na světě. Coal India v současné době provozuje přibližně 471 dolů v 21 významných uhelných revírech v osmi indických státech, z čehož je 163 povrchových dolů, 273 podzemních dolů a 35 kombinovaných dolů. V roce 2010 vytěžila společnost 431 milionů tun uhlí a nyní spravuje zásoby o velikosti 64,8 miliardy tun. Až do loňska byla Coal India stoprocentně vlastněná indickou vládou, než v listopadu odprodala desetiprocentní podíl.
Ačkoliv indická vláda již v lednu 2000 ceny uhlí deregulovala, Coal India ceny uhlí od roku 2000 zvýšila pouze pětkrát. Vzhledem k tomu, že významná část vytěženého uhlí směřuje do energetického sektoru, má jakékoliv zvýšení cen přímý dopad na cenu elektřiny, a proto podléhá silné vládní regulaci. Pro jasnější představu, od roku 2000 zvýšila společnost Coal India ceny o 72 procent, zatímco ve stejném období dosáhl nárůst globálních cen výše 500 procent. I přes toto mírné zdražení však dokáže Coal India dosahovat dobré úrovně ziskovosti a řadí se mezi světové producenty uhlí s nejnižšími náklady, konkrétně 14 USD na vytěženou tunu, oproti celosvětovému průměru 40 USD na tunu.
Ačkoliv je Coal India převážně pod kontrolou státu, objevují se snahy otevřít těžební průmysl soukromým indickým investorům. Po četných zákonných úpravách a po liberalizačních opatřeních zaváděných od roku 1991 byla povolena těžba pro podnikové účely ve stanovených oborech – jako je například výroba elektrické energie, cementu, oceli či zplyňování a zkapalňování uhlí. Kromě toho v roce 2001 indická vláda přijala rámcovou liberální politiku a umožnila státem vlastněným podnikům pokračovat v těžbě, čímž je postavila do srovnatelné pozice, jakou si drží Coal India. Přes všechny tyto iniciativy se však těžba uhlí ze strany takovýchto podniků nedočkala v Indii významného rozmachu.
Stephen Hough,
analytik trhu, New World Resources
shough@nwrgroup.eu