Historie koksárenství ve světě

Vznik koksárenství lze datovat už na počátek průmyslové revoluce, do prvních let 17. století. Tehdy sir Henry Platt navrhl postup zpracování uhlí, který byl odvozen od v té době běžné pyrolýzy dřeva (jeho zahřívání při omezeném přístupu vzduchu v milířích). Výsledný produkt se zpočátku používal pouze při topení nebo v některých potravinářských procesech (například v pivovarnictví), protože toto zušlechtěné palivo nevydávalo zplodiny, které by výrobky znehodnocovaly.
Koks byl zpočátku vyráběn v primitivních milířích.

V roce 1709 zjistil Abraham Darby, že koks je vynikající redukční činidlo při výrobě železa. Přírodní uhlí k tomuto účelu využít nešlo mimo jiné i kvůli zplodinám jeho hoření. Šlo o jeden z klíčových objevů umožňujících rozběh průmyslové revoluce – díky tomuto postupu se zlevnila výroba železa a oceli. Z primitivních milířů se přecházelo na důmyslnější pece nejrůznějších konstrukcí.

Od 40. let 19. století se začalo rozvíjet koksárenství na Ostravsku. Roku 1892 vznikla koksovna Ignát, pozdější Jan Šverma, která je dnes součástí OKK Koksovny, a.s.

 

V roce 1940 byl vyvinut základní prototyp moderních koksovacích pecí. Pece byly asi 12 m dlouhé, 4 m vysoké a 0,5 m široké, vybavené na obou stranách dveřmi. Přívod vzduchu se předehříval horkými vystupujícími spalinami. Rekuperace odpadního tepla umožnila vyšší teploty a zvýšila rychlost koksování. Od roku 1940 se proces mechanizoval a zdokonalily se konstrukční materiály. Současné soustavy mohou obsahovat komory o rozměrech až 20 m délky a 8 m výšky.