'Koks vzniká karbonizací černého uhlí při vysoké teplotě – nad 1000 °C – bez přístupu vzduchu. Pro výrobu koksu se používá černé uhlí, pokud možno s nízkým obsahem síry a vhodnými vlastnostmi pro termické zpracování. Vedlejšími produkty koksárenského procesu jsou: čpavek, surový dehet, surový benzol, koksárenský plyn a síra.
Také při zpracování ropy se tvoří koks, který ale je vzhledem ke svým charakteristickým vlastnostem nevhodný pro výrobu surového železa.
Koks vznikal i přirozeným způsobem, zejména tam, kde uhelné sloje přišly v průběhu geologického vývoje do styku se žhavým magmatem.
Proces koksování
-
manipulace s uhlím (vykládka uhlí,vzorkování, skládkování v zásobnících)
-
příprava vsázky (dávkování, mletí, míchání, vlhčení a vzorkování)
-
vysokoteplotní karbonizace (vsazování uhlí, koksování, vytlačování koksu, chlazení koksu)
-
manipulace s koksem (drcení, třídění, vzorkování a nakládka do železničních vozů)
-
chlazení a čištění surového koksárenského plynu a získávání vedlejších chemických produktů
K čemu se koks používá
Koks se používá jako palivo a redukční činidlo ve vysoké peci při výrobě surového železa nebo v kuplovnách při výrobě litiny, pro výrobu izolačních materiálů a pro speciální metalurgii. Dále jako palivo při vytápění a technologická surovina při některých chemických a potravinářských výrobách.
Koks z uhlí je stříbřitě šedý, tvrdý a pórovitý. jeho výhřevnost se pohybuje podle typu od 25 do 30 MJ/kg.
Koks ve vesmíru
Díky své pórovitosti je koks mimořádně dobrým tepelným izolantem. Používá se proto také v americkém kosmickém programu jako jedna ze složek brzdícího štítu kosmických lodí. V rámci programu Apollo se tak tento materiál dostal i na oběžnou dráhu Měsíce v tepelném štítu velitelské sekce lunární lodi. S koksem se počítá i pro kosmické lodi Orion určené k návratu lidí na Měsíc a k dobytí Marsu.
